Už to zase flákám

Už to zase flákám ... co na to říct.
Je to deset dní od mého posledního příspěvku a to jsem byla rozhodnuta to neflákat.
Tak jednou za týden přispět novinkou, zážitkem, historkou!
A ono! Ha! Deset dní!

Možná jsem měla hned na začátku říci, že kromě tragéda jsem také dost veliký flákač.¨
Co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří.

Takže snad můj blogový zápal vydrží a dodržím aspoň jeden příspěvek za týden.

Ono si to ale spočítejte. Jeden příspěvek týdně, to je 52 příspěvků ročně. A to se vyplatí.
Ne vážně, polepším se ... a jako závěrem připojím historku tragéda.

On život je vcelku mrcha a karma ještě větší.
Znáte to, sedíte v práci a říkáte si, snad se nestane, že bude zvonit x-telefonů, do toho na vás budou mluvit lidi a vám přestane psát tužka.

Ne, ono je to horší.
Mluví na vás kolega, jak to, že kurýr dojel někam o dvě hodiny dříve a jak je to možné a do toho pošťák přinese balíček pro další kolegyni.
Máte shánět kolegyni? Máte seřvat kurýra? Máte mluvit na prvního kolegu?
Ono je vlastně jedno, co se bude řešit jako první, stejně to za půl hodiny bude vypadat stejně.
A když konečně vypadnete ven, jdete si pro polévku do hospody, kde pak v kanceláři zjistíte, že je vcelku hnusná, mastná a slaná a vy máte jen tu starou housku do konce dne.

Malé, krásné drobnosti dnů, které se musí řešit a které se stanou, ať to zaklínáte sebevíc.
Možná mě to posílí, ale spíše mě to točí.

Takže mám ještě půl dne před sebou, kopu práce přede mnou. Ale bojuji a nevzdávám se, protože jsem možná tragéd, ale rozhodně nejsem srab.