Ze života

Prolhaný tragéd!

čtvrtek 13. července 2017

Prolhaný tragéd!

Dramatický nadpis s kopou pravdy!

Už si ani nepamatuji kolikrát jsem slibovala, že budu dávat příspěvek jednou týdně!
Kolikrát jsem slíbila, že dám příspěvek co čtrnáct dní! A nic!

Jsem holt tragéd, co naslibuje hory doly, mluví o něčem a skutek utekl! Hanba mi!
Stává se ze mě takový mentální flagelant a bičuji se aspoň mentálně!

Ale tomu je konec!

Pozor! Bude další slib (a snad uberu vykřičníků) - chci dát aspoň dva příspěvky měsíčně!

Držte mi palce, ať toto zvládnu dodržet aspoň z poloviny!

Zítra bude konečně další recenze!

pondělí 27. února 2017

Noční lov

Mám chuť začít takovým tím oslavným tadááá, než se začnu rozplývat. Ale začneme klasicky a umírněně a výlevy budou až na konci.


Noční lov
Originální název: The Night Stalker
Autor: Robert Bryndza
Překlad: Kateřina Elisová
Vydalo: Cosmopolis
Rok vydání: 2017


V parném letním večeru je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k vraždě místního lékaře, který byl nalezen udušený, svázaný a nahý ve svém domě. Přes hlavu má utažený igelitový pytel. Případ ze začátku vypadá jako sexuálně motivovaný zločin, ale až do chvíle, kdy se objevuje další zavražděný. Obětí je nechvalně známý reportér bulvárního pořadu Jack Hart. A Erika se ocitá před možností sériového vraha, který vraždí bez zatím zjevného vzorce.
Tento vrah své oběti sleduje, pozoruje a vraždí. Erika a její tým stojí před případem, který skrývá mnohem více otázek než odpovědí. Co spojuje tyto muže? Proč byli vybráni? Jak se dostává do jejich domovů? Zná je vrah vůbec? A jestli ano, odkud?
Erika se opět dostává do boje s nadřízenými, médii a i se samotným Nočním lovcem.

Myslím si, že po Dívce v ledu Bryndza nasadil na sebe lehce vysokou laťku, ale po přečtení Nočního lovce jsem musela vnitřně zatleskat, protože se nemístně překonal. Můj osobní názor je, že si ujasnil, co chce sdělit a jak to chce sdělit a zapracoval na sobě. Přijde to více uvolněné a nenucené v popisech děje a postav.

Postavy byly již z Dívky dobře rozpracovány a i zde se jde více do hloubky jejich osobností a života. Postava Eriky je mi velice sympatická a něčím se mi (mrška) dostala pod kůži.
Zbožňuji občas nemístně vtipnou Mossovou, Petersona, který mě hodně překvapil svou minulostí a pak (můj miláček) Marsh! Líbí se mi vztah, jaký má Marsh a Erika mezi sebou. Je to jakési přátelsko-milo-starostlivé-nadřízenské cosi.
A hlavně moje Erika. Je zde odhalen onen tragický případ, během kterého zemřel její manžel. Ale máme možnost se i dozvědět něco o její rodině na Slovensku. Takže nevidíme pouze detektiva, který tráví veškerý čas nad případem a volný čas je pro něj cizím pojem a přátelé a rodinu odsouvá na vedlejší kolej.

Děj ubíhá tak rychle, že jsem sama sobě říkala, abych tak rychle nečetla, ale ono to nejde! Obracíte stránky a jste v neustálém napětí.
Teď mě mrzí (v dobrém slova smyslu), že jsem Dívku hodnotila na výbornou, protože Noční lov je v mnoha ohledech ještě lepší.
Hlubší, vlastně i děsivější zápletka. Mnohem lépe pojaté a vykreslené postavy, a celkový dojem z díla. Již jsem psala, že Bryndza umí vcelku dobře pomalu připravovat napětí a postupně děj vrší a tak je čtenář vlastně pořád ve střehu.

Líbí se mi, že vrah je odhalen asi v půli knihy. Když to v Dívce je finální střet a odhalení až v závěru knihy. Což dává úplně jiné možnosti vyprávění a můžeme vidět jak vrah pracuje, co si myslí a jak a proč všechno dělá.

Opravdu byl Noční lov skvělý. Bryndza má ve svém stylu psaní určitou hloubku a promyšlenost. Nic není proneseno volně, vše do sebe v pravou chvíli zapadne. Bývá často i vtipný a takový lehkovážný.
A dále, což bych dost zvýraznila, jak se jeho díla dotýkají jistých ošemetných témat. V Dívce to byla mocná rodina, a jak je schopna tahat za nitky a ovlivňovat případ. V Nočním lovu to byla stereotypní myšlenka sériového vraha a homosexuálně motivované vraždy a jakési klišé těchto případu a i typů gayů a vztahů mezi nimi.

Je mi hloupé pět opět tak očividnou chválu, ale někdy jsou věci prostě tím, čím jsou. A v tomto případě se jedná o skvělou knihu a modlím se, ať je pokračování brzy a že si Bryndza vybere zase nějaké zajímavé zpracování!

čtvrtek 23. února 2017

Knižní úlovky

Rozhodla jsem se (pochlubit) ukázat, jaký jsem knižní blázen a lehce rozpolcená osoba.
Toto jsou moje úlovky za tento týden.


Navrchu je krásné, úžasné, neskutečně napínavé pokračovaní Dívky v ledu Noční lov!
Jsem teprve v polovině a nesnáším se, že nemám více času na čtení.

Nechci spoilerovat, protože chystám pak po dočtení hned recenzi. ;)

Dále je již 31 volume českého vydání Naruta. Ten mám předplacený, takže mi opravdu ty knihy chodí samy.

Pak je jedna "antikvariátovka" za 20kč! No nekupte to! A anotace zněla taky zajímavě :D

Potom jsou dva kusy, na které jsem se těšila s nepřiměřenou mírou.
A to Divoká píseň, která jsem ještě nečetla, ale autorka je skvělá, a dlouho očekávaná Griša!


Prosím, už chci mít čas na čtení!
A držte palce, snad jednou napíšu také něco produktivnějšího ;)

úterý 14. února 2017

Dívka v ledu

Autor: Robert Bryndza
Přeložila: Kateřina Elisová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis


Jelikož recenzí na Dívku v ledu nebylo napsáno málo, rozhodla jsem se popsat svoje pocity, názory, myšlenky, než-li shrnout děj a vlastně uvést rozšířenější anotaci. Neboť tento styl recenzí mě vcelku nebaví a nemá pro mě tu správnou výpovědní hodnotu. Mám radši lehký náznak děje (nebo anotaci) a pak smršť vlastních názorů.

Nebudu se tajit tím, že detektivky zrovna nevyhledávám.
Většinou sáhnu po knize, která je mi doporučena ověřenými zdroji (čti přáteli se stejným literárním vkusem), nebo že si někde přečtu úryvek nebo úžasnou recenzi.

Dívka v ledu jsem viděla v knihkupectví, kousek jsem si přečetla a musela si ji koupit. A za víkend jsem ji celou přelouskala. Přes víkend, který jsem strávila v Manchesteru. Takže jsem si knihu oblíbila ještě více. Zvláště když jsem nejnapínavější části četla sama doma v anglickém baráčku a kolem nízkých oken chodili cizí lidi.

Děvečka má něco holt v sobě.
Umí navnadit až nepříjemnou atmosféru, aniž by byla nechutná, příliš násilná a přehnaná. Často mi přijde, že se někteří autoři předhánějí v nechutných scénách, které dokáží vymyslet a barvitě popsat.
Spíše ocením postupné navršovaní napětí a více zápletek, než přímé jednolité "vraždění".
Dále velice oceňuji onu otázku v hlavě: "kdo je vlastně vrah?". Bavilo mě hledat vraha a hádat motivy a vymýšlet a neuspět ve vlastním vyšetřování, protože já bych vraha nechytila.
Bryndza nechává drobečky náznaků a důkazů, takže tím buduje stále silnější napětí a očekávání, co bude na další stránce.

Obrovskou zásluhu má také postava Eriky a jejího sboru.
Šéfinspektorku (klasicky) pronásleduje nehezká minulost, ale ona se pod její tíhou nehroutí a nehraje si na oběť a na chudinku. Protože nikdo nemá rád fňukající dámy v nesnází. Erika si jde za svým cílem a nevadí ji ty všechny klacky, kteří ji ostatní hází pod nohy. Jde jí o spravedlnost a chytit zkrátka ty, kteří ubližují lidem. Tečka! Často se nevidí silná ženská postava, která si ale uchovává svoje jemnější i právě slabší stránky, a tím je o to uvěřitelnější. Nikdo nemůže věřit tomu, že malá ženská přepere dav chlapů a ještě si kontroluje účes. Erika nám ukazuje, čeho je člověk schopný, když jde za tím, čemu věří.

Líbil se mi popis fungování médií a policejního vyšetřování, které mi přišlo autentické a dostatečně popsané. Nešetřilo se detaily míst a popisů situací a hlavně ta vykreslená atmosféra, kterou Bryndza zvládá rozhodně výtečně.

Často jsem si pokládala otázku, proč mě Dívka tak zaujala. Je to zápletkou? Je to mocnou rodinou a policejním a společenským establishmentem? Odkazem na zabité středoevropské dívky (protože mám ráda v zahraničních knihách odkazy na Českou republiku)? Je to hlavní postavou?
Odpovědí je všechno dohromady. Zajímavé prostředí a oběti, se kterými soucítím, dobrými, plnými postavami. Dobrým jazyk a velikou čtivostí.

Dívku v ledu bych hodnotila velice kladně a doporučovala jsem ji, kde jsem mohla.
Je vhodně napsaná a svým přebalem je hezky vypadající, což v dnešní "ovčím" světě hodně prodává.
Postavy nejsou ploché a nejsou zatížené klasickými dějovými (opakovanými) liniemi.
Rozhodně se těším na dvojku, která má na goodreads.com lepší ohlasy a hodnocení.

Ale něco mi říká, že Bryndza mne rozhodně nezklame. Už aby to bylo ;)
Věřím, že Erika se u nás uchytí a že nás čeká kvalitní detektivní/thrillerová série.

Tak snad jste to dočetli až sem a nevzdali jste moje srdceryvné "kvákání", ale buďte rádi, že jsem napsala o Achilleově písni, to by vydalo na monografii! :D




pondělí 6. února 2017

Únava materiálu

Autor: Marek Šindelka


Kniha na první pohled budí dojmem čisté knihy. Přebal knihy je dobře zpracován a něčím poutá pozornost. Po knize jsem pokukovala ještě před tím, než měla vyjít a anotace zněly slibně a i dané téma vzbudilo můj zájem.



Únava materiálu
Příběh nás ihned vpraví do putování dvou uprchlíků, bratrů, za lepším životem. Bratři jsou od sebe odloučeni a každý bojuje s vlastním osudem a věří, že se setkají, i když čtenář racionálně chápe, že se tak nestane.
Děj ubíhá velice svižně a krátké, výstižné věty umocňují pocit dramatizace a napětí. Knihu nelze brát jako jeden ucelený příběh. Celý text svérázně zpracovává i časovou osu. Nedokázala jsem přesně určit, jestli se hoši pohybují na stejné časové rovině, či se předbíhají nebo přibližují.
Čas ubíhá až společně s vyprávěcí linií daných postav.

Chvílemi mi příběh přišel zasazen do neurčeného post-apokalyptického světa. Během čtení jsem si nejednou vzpomněla na titul V krajině posledních věcí od Paula Austera, kde je čtenář vržen do světa po nějaké katastrofě a postavy se nějak snaží přežít a hledají místo pro přežití.
Jistá ne-hlubokost detailů a vypravování mě chvílemi rozčilovala. Bratři bez rodičů putují někam na sever za lepším životem. K jejich jednání chybí jakákoliv promyšlenější pohnutka. Prostě jdou za lepším. Co tam? Už příběh neřeší a nemá šanci tam ani dospět.

Kniha svým tempem vyprávění a stylem nedává šanci k hlubšímu přemýšlení. Až po odložení se mi hlavou začaly honit myšlenky a otázky. Což by správná kniha měla.
Vlastně jsme doslova svědci krátké etapy života dvou hochů.

Šindelka uvádí svět, který je zaměřen na faktický popis věcí kolem nás. Vidíme předměty v jejich primární funkci a představu o současném mechanizovaném světě plného předmětů, sociálních sítí, mobilů, strojů apod.
Často ale pohled na svět mi přišel plochý a neuvážený. Strohé popisy válečných vzpomínek a osobnosti postav působí odtažitě a chladně. Chvílemi mi chyběly tzv. cesty do duší a hlubší prožití životních osudů. Svět vytvořený Šindelkou působí jaksi smutně, surově a odtažitě, i když je zabalen do vkusného vyprávěcího stylu. Což budí určitý umělecký dojem.

Ve finále jsme pouze čtenáři a vidíme toto vyprávění z dálky a silné pocity soucitu jsou spíše z pocitu nutnosti než čisté upřímnosti. Tímto bych to celé zakončila. Celý příběh nezní nijak komplexně a nejde do hloubky, ovšem máte z lidské potřeby cítím s dvěma hochy, kteří někde hledají lepší život.

Nemám ráda procentuální hodnocení. Protože hodně přemýšlím s jakým odhodláním knihu čtu, proč ji čtu a co od ní čekám.
Pořád je hodnocení silně subjektivní záležitost, a zpětně když hodnotím nějaké YA knihy a fantasy na vyšší číslo, a pak mám beletrii hodnotit podle stejného měřítka, nezdá se mi to fér.

Hodnotím tedy 70%, neboť kniha mohla být více vedena do hloubky postav, i když  pravděpodobně autorovi šlo o popisování věcí v našem mechanizovaném, chladném světě, včetně postav.


čtvrtek 2. února 2017

Den 29.

Den 29. - Zimní spektrum 


Tak když už dneska řeším ty resty, tak doplňuji i den se zimními barvami.
Pojala jsem to nejen barevně, ale i tématicky.

A na tento den jsem se hrozně těšila! Neboť jsem si za ústřední bod vybrala Dívku v ledu.
Dívka v ledu je skvělá a doufám, že se brzy dokopu k recenzi. Jaké doufám, věřím, vím! Rozhodně ano!
Dávám si sama termín do týdne ... tak uvidíme.

Dalším kouskem je Únava materiálu (půjčená z knihovny, nemůžu knihy pořád kupovat, ne?!).
Z té knihy mě běhá mráz po zádech. Není nijak rozsáhlá, ale ... asi napíšu další recenzi. Spíše bych chtěla. Mám pocit, že tato kniha si to zaslouží.

Dále je tam "Nejchladnější dívka ve městě Chladu", která se jednou vydá i v češtině. Věřím v tebe Omego!

A poté drahoušek Artík Fowl s díly Operace Arktida a Atlantský komplex.

To je z opožděného 29. dnu všechno. Doufám, že bude oceněna moje snaha o témata s chladem, ledem zabalená v modrých a šedivým barvách.


středa 1. února 2017

Den 27.

Den 27. a já jsem lhář!
Ano.
Slíbila jsem, že BookishRainbow Výzvu na leden dodržím, ale nějak se mi do cesty připletl život a já nic nestíhám.

Proto s obrovským zpožděním vkládám den 27. s duhovými barvičkami!

Pokud nepoznáváte ty plyšové (extrémně drahé! podotýkám) tvory u knížek, tak se nic neděje.
Jedná se  o Totora z japonského animovaného filmu Můj soused Totoro.
Možná jich mám zbytečně moc, ale to ať posoudí jiní ... třeba moje platební karta.

Ale zpět ke knihám, protože bych o Totorovi mohla mluvit hodně dlouho, což by nikoho moc nebavilo.

Myslím, že většinu knih jsem použila u v předešlých dnech.
Novinka na tomto sloupci je možná Miranda Hart - Peggy and Me. Mirandu já miluji! Na její stejnojmenný seriál jsem narazila před pár lety a zanechal ve mě hlubokou stopu. Dokonce měla i turné s OneWoman show, které jsem viděla ze záznamu a bylo to úžasné! Škoda že u nás není natolik známá, aby se její knihy objevily na českých pultech. Třeba jednou ;) .. budu doufat!
A pak skvost Fantom! Vydalo ho nakladatelství Domino a dnes je to zcela vyprodané a já tu knihu hledala asi rok po antikvariátech. Příběh je to silný a překvapující a srdcervoucí! Pokud máte rádi Fantoma opery (ano, ten muzikál ne knihu od Lerouxe), tak můžu jedině doporučit nad umem autorky.

Tak to je asi vše, a možná poznámka na konec - že jsem to hezky nafotila co?

středa 25. ledna 2017

Geek Girl

Geek Girl 

Holly Smale

Vydalo Argo 2016


„Jmenuji se Harriet Mannersová a jsem geek.“ 


                            Těmito slovy začíná kniha pro mládež od autorky Holly Smale. Zprvu mě překvapila lehkost knížky. Doslova. Často čtu v dopravních prostředcích a tak vždycky hodnotím kladně, když danou knihu můžu lehce vytáhnout a pohodlně držet v rukou.



Kniha se mi celkově četla rychle a svižně. 

Musím uznat, že při čtení jsem se často usmívala a přišlo mi naprosto dokonalé, kolik "geekovských" zajímavostí jsem se dozvěděla. Až jsem dostala chuť si pustit večer nějaký dokument, či otevřít atlas.
Musím uznat, že mě překvapilo, jak se změnil názor na šprtání. 
Za mých mladých let (a ano, není to zas tak dlouho), šprt, byl prostě někdo, kdo měl samé jedničky, vždycky se hlásil jako první a rád chodil k tabuli.

Dnešní mládež je chytřejší, lepší, vzdělanější. Už nestačí být šprt, už jsou lidé "geeci". Což je ta vyšší sféra, kterou jsem si pořád opakovala. 

Harriet je zkrátka geek a nemá to v životě vůbec lehké.
Život ji neulehčuje ani divný táta, ani akční nevlastní máma, ani krásná nejlepší kamarádka, ani spolužák-stalker.

Harriet je prostě takový tragéd, a k těm já mám blízko. Přeje si jediné, proplout školou, nezajímat se o módu a co nejméně se ztrapňovat. Což se všechno lehce přeje, ale špatně dělá.

Začátek knihy mi přišel hezky rozjetý.
Padal vtip za vtipem, hláška za hláškou a i zajímavé informace a měla jsem pocit, že se i něčemu přiučím.

Samozřejmě toto je klasická kniha pro mládež, možná mladší mládež, než jsem doufala, takže Harriet je shodou nešikovnosti a své vrozené divnosti dostane do kolotoče modelingu, lásky a školní nevraživosti.

Co si více přát v patnácti letech?

Kniha v závěru začala nabírat směr, který jsem doufala, že si odpustí a bude více nadnesená. 
Konec knihy přišel a já to tak nějak necítila.

Celou dobu jsem věřila, že se to nějak obrátí.
Pak jsem si ale vzpomněla, že být mi o deset let méně, knihu hltám a nedočkavě čekám na další díly, kterých prý nemá být málo.
Občas mě mrzí, že takové knihy nebyly, když mě bylo patnáct. Já si musela stačit s Brezinou a Blytnovou.

Ale celkově mě kniha bavila a těch pár dní v metru s ní nebylo špatných.

Hodnotím za mě 75% a doporučila bych ji na odreagování a rozhodně mi vykouzlila nejeden úsměv na tváři.

















čtvrtek 19. ledna 2017

Den 18.

I den osmnáctý si drží tři barvy. To máme bílou, černou a fialovou.

Chtěla jsem, aby i barevný font písma byl blízko barvám ve výzvě.
Proto tu máme Osudy a běsy od Domino! Chval je mocný zen za tento děsivý skvost!

Poté kousky v angličtině More than this - což mám koupené chvilku a anotace mi nedaly spát!
Pak Will Grayson, Will Grayson, kteří (vtipné) vyšli i v češtině v Yoli.

Další díl The Land of Stories, který jsem už použila.

A závěrem ústřední bod celé sestavy - Stránky světa od CooBoo.


Den 17.

Další den nešetří barvičkami - máme tu zelenou, modrou a opět žlutou.

Opět machruji s Nedej se a Fangirl, Yoli jsou prostě moji oblíbenci!

Dále kniha číslo jedna až do konce mých dnů - Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru.
Miluji ji, miluji je! Navždycky!

Romantika pro krásné chvíle Láska podle Shakespeara a poté nečtený kus Alif, neviditelný.

Den 16.

Pro den šestnáctý jsem se rozhodla pro ne-mainstreamové, starší kousky.

Můžete vidět komiks Smečka z Bagdádu, Ovidia, Dítě proroctví, Noční klub od úžasného Kulhánka.

O čem se chci zmínit je trilogie od Mary Renaultové.
Kniha se mi líbí, ale je celkem drsná, takže jsem ji zatím nedočetla, protože na mě silně psychicky působí a musela jsem ji pořád odkládat.
Ale jednou, až budu mít pevné nervy, se na ni vrhu a konečně dočtu všechny tři.

A zápisník od Moleskina s Malým princem je tam pouze na okrasu.

Den 14.

Den Čtrnáctý je v klasické oldschoolové sestavě.
Bílá a věčně elegantní černá.

Snažila jsem se vybrat tituly tak, aby ladily barvou, tónem, možná i materiálem.

Takže pro mě kniha roku 2016 - Kočičí host od Hostu.
Lesní lišky, na které se stále chystám.

Pohádkové klasiky, i když pro nás moc neznáme, Čaroděj ze země Oz a Čarodějná země Oz.

Dále zmíním antologie od pana Václava Vaňka - Rozkošný hrob.

Den 15.

Den 15.

Upřímně tohle byla dřina - růžová a žlutá.

Trošku jsem se předvedla oběma vydání Carry on / Nedej se.

A opět krásnou knihou Náladové a protivné.
Vřele doporučuji.

Omluvte skromnost knih, ale oceňte jejich kvalitu.

Den 13.

Dnešek bude ve znamení doplňování restů duhové knižní výzvy.
Tak do toho, ať je půl hotovo.

Třináctý den - červeno-černá kombinace!
Je krásná, je klasická, je elegantní!

Takže v černých barvách máme - Tajnou historii - která opět vyjde v Argo.

Poté můj miláček z Hostu Achilleova píseň.

Nyní jsem se dozvěděla, že Simon vs. The Homo Sapiens Agenda vyjde v češtině pod taktovkou YOLI.

pátek 13. ledna 2017

Den 12.

A další den hotov - dvanáct a barva červená a fialová!

  Začínám věřit, že v jednoduchosti je krása!

Proto jsem zcela obyčejně dala k sobě oba díly Čarozemě a anglické díly The Land of Stories.

Budu se modlit a doufat, že Země příběhů - kouzelné přání bude natolik úspěšné, že vydají i ostatní díly.
Protože Chris Colfer je slušný autor a tohle je velice povedené.

Myslím, že každý nadšenec do pohádek to ocení, nebo otevře aspoň z té "děstské" zajímavosti.


Den 11.

Jedenáctka na krku... nějak to utíká ;)

Máme na programu bílou a modrou! Božská kombinace!

Ve finále jsem si uvědomila, že mám moc bílých knih a modrých už tolik ne.

Ale s výběrem jsem spokojena.

Celkem mě mrzí, jak krémově vyšlo bílé vydání Captive Prince. Pozorné oko může vidět, že mám opravdu obě vydání Captive Prince Trilogy (jsem holt fanoušek No. 1)

Dále Eleanor a Park a líbí se mi, jak ústředním bodem je Láska podle Shakespeara!

Dole se schovává zatím nečtená, ale prý perfektní Kniha ztracených věcí.

A na vršek jsem šoupla z recese Blue Lily, Lily Blue, druhý díl The Raven Cycle.

Den 10.

Den desátý je ve znamení fialové a černé!

Rozhodla jsem se nafotit jednu knihu, ale ta příběhem vydá za dost!

Nejtemnější část lesa od božské Holly Black.

Do děl od Black jsem se zcela zamilovala! Nelze to jinak popsat.
Její pokroucené, divné fantasy světy a ne-dokonalé postavy mě fascinují.

Je v tom něco jinakého, ale krásného.
Často mi u ní přijde, že ona neodsuzuje. Ona popisuje, žije s postavami.

Vím, že tento styl není pro každého a občas je krutá, ale myslím, že v tom je ta určitá uvěřitelnost jejích světů. Protože ani ten náš svět není procházka růžovým sadem, tak proč by to u fantasy postav mělo být jiné.
Takže za mě plný počet všech bodů, procent, pochval!

úterý 10. ledna 2017

Den 9.

Den devátý


Jelikož jsem (dneska) vzorná, přidávám i foto z desátého dne výzvy.

Tématem je růžová a zelená.

Musím se přiznat, že růžová mi dala zabrat.
Nakonec jsem vybrala Náladové a protivné z Grady, které se barevně prostě dokonale hodí.
Pak od Dahla Příběhy nečekaných konců.
Celkem mě mrzí jak "oranžově" vyšla Saga 2, ale zase působím takovým středovým dojmem.

Naopak se zelenými kusy jsem nemusela vůbec šetřit. Takže jsem vybrala svoje oblíbené kousky.
Samozřejmě dílo od Chrise Colfera, který vyšel už i v češtině!! (díky-bohu-za-ty-dary), poté HP nesměl chybět a závěrem Fangirl.
U té jsem si všimla, že je celkem oblíbená, protože je nejen neskutečně fotogenická, ale i čtivá.

Den 7.

Sedmý den v Bookish Challenge je ve znamení černé barvy.

Ústřední bod celého mého vyobrazení je Crooked Kingdom, které leží na Six of crows,
což považuji oboje za úžasná fantasy!
Vřele doporučuji, ovšem angličtina mi přišla občas složitá a nejednou jsem potřebovala slovník.

Dalším skvostem je Achilleova píseň, kterou jsem četla tolikrát, až to začíná být neslušné.
Pokud neznáte, nebo znáte a odkládáte to, tak neblbněte a skočte po tom.
Tem příběh vás zničí, sežvýká a vyplivne.
Pokaždé když to čtu doufám, že to dopadne jinak.

A do třetice, co stojí za zmínku, jsou krásné, útlé, fascinující Lesní lišky.

Tak den mám za sebou a ještě přes dvacet zbývá.

Snad mi moje nadšení vydrží ;).

pondělí 9. ledna 2017

Bookish Rainbow 2017

Říkáte si, co to sakra má být?

Bookish rainbow je výzva, která trvá celý měsíc leden a obnáší to, že každý den se nafotí knihy podle předem dané barvy, nebo barev.

Narazila jsem na to čistou náhodou, když jsem prolézala Instragram (můj profil moni_de_vere).
Projížděla jsem různé odkazy na knihy a autory a zaujalo mě, kolik knih se fotí ve stejném barevném spektru.
Začala jsem to vyhledávat, až jsem došla k výrazu "bookishrainbow", či "bookishrainbow17".

Jelikož jsem na tuto výzvu narazila později, uniklo mi prvních sedm dní.
Ale nyní jsem odhodlána ve výzvě pokračovat a (snad) ji dokončit. A uvidím, jaký budu nadšenec, a případně bych si dokončila i resty, které mi unikly.

Zde můžete vidět seznam, abyste se mohli přidat, třeba jen na jeden den.
Nebo zkusit nafotit a vybrat oblíbenou knihu a tak inspirovat i další účastníci.

Myslím, že výzva je zajímavá i tak, že si vlastně uvědomíte, kolik barev knihovna vlastně skrývá.
A i já sama byla překvapená, když jsem začala hledat  žlutou barvu.

Občas závidím některým bloggerkám a nadšencům, že vlastní kolik různorodých (či barevných) knih.

Je to úžasné i z té stránky, že pochytíte spoustu podprahového "chtění" knih jen proto, že prostě vypadají stylově!


Takže hurá do toho!
Celkem mě to nadchlo a snad přejdete můj fotografický ne-um.

A závěrem - což mě napadlo nyní - je to vlastně dobrá přehlídka toho, jak velcí jste knižní náfukové a co za žánry vlastníte ;)!

Jsem ostuda!

Ano, je to tak!

Jsem ostuda, která nepublikovala článek snad celý měsíc ... možná více.
Stydím se hluboce a hrozně moc!

Ale na šla jsem si na sebe bič.

A ten bič bude odhalen v dalším článku!