Autor: Marek Šindelka
Kniha na první pohled budí dojmem čisté knihy. Přebal knihy je dobře zpracován a něčím poutá pozornost. Po knize jsem pokukovala ještě před tím, než měla vyjít a anotace zněly slibně a i dané téma vzbudilo můj zájem.
Příběh nás ihned vpraví do putování dvou uprchlíků, bratrů, za lepším životem. Bratři jsou od sebe odloučeni a každý bojuje s vlastním osudem a věří, že se setkají, i když čtenář racionálně chápe, že se tak nestane.
Děj ubíhá velice svižně a krátké, výstižné věty umocňují pocit dramatizace a napětí. Knihu nelze brát jako jeden ucelený příběh. Celý text svérázně zpracovává i časovou osu. Nedokázala jsem přesně určit, jestli se hoši pohybují na stejné časové rovině, či se předbíhají nebo přibližují.
Čas ubíhá až společně s vyprávěcí linií daných postav.
Chvílemi mi příběh přišel zasazen do neurčeného post-apokalyptického světa. Během čtení jsem si nejednou vzpomněla na titul V krajině posledních věcí od Paula Austera, kde je čtenář vržen do světa po nějaké katastrofě a postavy se nějak snaží přežít a hledají místo pro přežití.
Jistá ne-hlubokost detailů a vypravování mě chvílemi rozčilovala. Bratři bez rodičů putují někam na sever za lepším životem. K jejich jednání chybí jakákoliv promyšlenější pohnutka. Prostě jdou za lepším. Co tam? Už příběh neřeší a nemá šanci tam ani dospět.
Kniha svým tempem vyprávění a stylem nedává šanci k hlubšímu přemýšlení. Až po odložení se mi hlavou začaly honit myšlenky a otázky. Což by správná kniha měla.
Vlastně jsme doslova svědci krátké etapy života dvou hochů.
Šindelka uvádí svět, který je zaměřen na faktický popis věcí kolem nás. Vidíme předměty v jejich primární funkci a představu o současném mechanizovaném světě plného předmětů, sociálních sítí, mobilů, strojů apod.
Často ale pohled na svět mi přišel plochý a neuvážený. Strohé popisy válečných vzpomínek a osobnosti postav působí odtažitě a chladně. Chvílemi mi chyběly tzv. cesty do duší a hlubší prožití životních osudů. Svět vytvořený Šindelkou působí jaksi smutně, surově a odtažitě, i když je zabalen do vkusného vyprávěcího stylu. Což budí určitý umělecký dojem.
Ve finále jsme pouze čtenáři a vidíme toto vyprávění z dálky a silné pocity soucitu jsou spíše z pocitu nutnosti než čisté upřímnosti. Tímto bych to celé zakončila. Celý příběh nezní nijak komplexně a nejde do hloubky, ovšem máte z lidské potřeby cítím s dvěma hochy, kteří někde hledají lepší život.
Nemám ráda procentuální hodnocení. Protože hodně přemýšlím s jakým odhodláním knihu čtu, proč ji čtu a co od ní čekám.
Pořád je hodnocení silně subjektivní záležitost, a zpětně když hodnotím nějaké YA knihy a fantasy na vyšší číslo, a pak mám beletrii hodnotit podle stejného měřítka, nezdá se mi to fér.
Žádné komentáře:
Okomentovat